Baví mě starým věcem dávat nový kabát...

Jistě to většina z vás zná - půda zaplněná věcmi, které jsou zde odložené, protože by se někdy v budoucnu možná mohly hodit a nebo prostě proto, že k nim máte nějaký vztah a je vám líto se jich zbavit. Na jednu stranu jde o zbytečné skladování věcí, které většinou již nikdy nepoužijete a časem stejně putují do sběrného dvora, nebo do popelnice...

         ...zkuste se ale na ně podívat jinýma očima.

Třeba mezi nimi naleznete skutečný poklad, kterému při troše trpělivosti dokážete dát nový kabát tak jako jsem to udělala já.

Při jedné z návštěv u babičky mě v pokoji pro hosty, který je jen zřídka kdy využíván, zaujala stará polstrovaná židle oblého tvaru. Stála v rohu místnosti a  i když jsem v tomto pokoji byla nesčetně krát, nikdy jsem si jí nevšimla. Ve chvíli kdy jsem jí spatřila, jsem se do ní doslova 

zamilovala na první pohled a ihned jsem věděla, že s trochou práce a trpělivosti z ní dokážu udělat originální kousek, který bude ozdobou našeho obýváku.

***

Tak a to je ona....

 Bohužel nemám úplně původní fotku, ale myslím, že při pohledu na čalounění a výplet sedáku si to dovedete představit. Před prvním nátěrem měla židle zažloutlou a oprýskanou barvu. Nejprve následovalo broušení a po té přišel na řadu první nátěr, pak druhý a nakonec třetí. Natírala jsem bílou, matnou, vodou ředitelnou barvou, která se používá na dětské hračky.

Na obrázku vidíte židli po mém prvním nátěru.

Pak následovala úprava výpletu, která byla nezbytná proto, aby se nepropadl, protože byl úplně zpuchřelý. Mimochodem uvnitř na mě čekalo překvapení v podobě sušené trávy, která se dříve hojně používala na vycpání sedáků.

Sedák před zpevněním výpletu.

Tady již prosvítá bílý pevný výplet.

Detail výpletu.


Pak přišel na řadu samotný sedák. Mým původním záměrem bylo vyplnit sedák pouze molitanem. Nakonec jsem pro větší pevnost molitan kombinovala se zbytky koberce.

... a následovalo samotné polstrování

Nový potah bylo ještě nutné začistit čalounickou páskou.

Tady je výsledek mého snažení...

***

... a takhle jsem židli zabydlela v našem obýváku.

Hezký večer.